Jak funguje chemická kotva?
Chemická kotva (lepená kotva nebo taky chemická malta) je způsob kotvení závitové tyče nebo výztuže do betonu, zdiva či kamene pomocí vytvrzující směsi místo mechanického rozepření.
Princip
Kotva nepřenáší zatížení roztlačením do stěn otvoru, ale adhezí a mikromechanickým spojením — směs zateče do pórů a nerovností vrtu i do závitů tyče a po vytvrzení vytvoří pevný spoj po celé délce vlepení. Zatížení se tak přenáší smykem na plášti otvoru, ne bodovým tlakem.
Postup
-
Vyvrtat otvor o průměru zhruba o 2 mm větším než kotevní prvek a v předepsané hloubce.
-
Vytlačit prvních cca 7 až 10 cm směsi mimo otvor. Toto je NUTNÉ udělat vždy při prvním použití nového směšovače. Směšovač - mixer má za úkol kvalitně promíchat obě složky. Použití tekvalitně smíchané směsi má za následek selhání kotevního spoje.
-
Důkladně vyčistit — vyfoukat a vykartáčovat (obvykle 2× foukat, 2× kartáčovat, 2× foukat). Zbytkový prach je nejčastější příčina selhání, snižuje únosnost i o desítky procent.
-
Z kartuše přes statický směšovač vytlačit maltu ode dna otvoru nahoru, zhruba do 2/3 objemu, bez vzduchových bublin.
-
Zasunout tyč otáčivým pohybem, aby se hmota rozprostřela po závitu. Přebytek musí vytéct u ústí otvoru.
-
Nechat vytvrdit — gelovací čas (minuty) a plná zatížitelnost (desítky minut až hodiny) závisí na teplotě podkladu; v mrazu se doba násobí.
Typy hmot
-
Vinylesterové / epoxyakrylátové — univerzální, rychlé, dobrý poměr cena/výkon.
-
Epoxidové — nejvyšší únosnost, odolnost chemikáliím a dlouhodobému zatížení, ale pomalé tvrdnutí.
-
Polyesterové — levné, bez styrenu i se styrenem, nižší únosnost, spíše pro lehčí kotvení.
Kdy ji volit místo mechanické kotvy
-
malé osové a okrajové vzdálenosti (nevzniká rozpínací tlak, který by odštípl beton),
-
duté podklady (děrované cihly, tvárnice) — tam se použije sítko, přes které hmota vyteče a vytvoří kotevní „hřib",
-
popraskaný beton, dodatečné kotvení výztuže, vlhké prostředí, potřeba plynotěsného spoje.
Omezení: citlivost na čistotu vrtu a teplotu, omezená odolnost za vysokých teplot (běžné pryskyřice měknou nad cca 50–80 °C), u dlouhodobého tahového zatížení je nutné hlídat certifikaci pro creep (ETA s posouzením pro trvalé zatížení).
